KRANIOSAKRÁLNÍ TERAPIE
Kraniosakrální terapie je velmi jemná a bezpečná harmonizační technika, která funguje na principu uvolnění napětí a blokád v kraniosakrálním systému člověka. Tyto restrikce se v průběhu života v těle vytvořily v důsledku prodělaných nemocí, úrazů, námahy, stresu, náročných životních situací, atd. Součástí kraniosakrálního systému je kromě lebky (cranium), páteřního kanálu a kosti křížové (sacrum), také systém vnitrolebečních a spinálních membrán a mozkomíšní mok. Pro zdravé a přirozené fungování organismu je bezpodmínečně nutný právě rytmický a vyvážený koloběh mozkomíšní tekutiny. V mozku se tvoří mozkomíšní tekutina, která chrání, vyživuje a zároveň detoxikuje mozek a míchu. Kraniosakrální systém je úzce spjat s dalšími systémy, jako nervovým, musculoskeletálním, cévním, lymfatickým, endokrinním (hormonálním) a respiračním (dýchacím).
Kraniosakrální terapie pracuje s kraniosakrálním rytmem. Jedná se o jeden ze tří fyziologických rytmů (vedle srdečního a dýchacího), jehož amplituda je 6–12 cyklů za minutu. Kraniosakrální rytmus je vnitřním vrozeným rytmem člověka nezávislým na našem vědomí a pulsujícím po celý život.
Pomocí kraniosakrálního rytmu je možno diagnostikovat místa bloků, a tak zjistit, kde má tělo největší problém. Pracujeme na úrovni hlubokého tkáňového systému, jehož schopností je ukládat do tzv. „tkáňové paměti“ veškeré prožitky, jako např. úrazy, nemoci či emoční zážitky. Takovým způsobem se v těle vytvářejí bloky. Postupem času dochází k jejich řetězení, a tím k vyvolání bolesti nebo dokonce nemoci.
Místo, kde subjektivně vnímáme bolest, není vždy místem její skutečné příčiny. Například, pokud jsou jednotlivé kosti či tělesné struktury nepohyblivé nebo jsou v napětí, je ve své funkci omezen mozek a mícha, a tím jsou ovlivňovány i funkce, které utiskované části mozku a míchy řídí. A zároveň pokud se volně nepohybují lebeční kosti, nemůže se pohybovat mozková plena, a tím dochází k zablokování páteře nebo naopak, dojde-li k zablokování páteře, nemůže se pohybovat mozková plena, a pak je omezen i pohyb lebečních kostí a fungování mozku. Techniky kraniosakrální terapie umí tyto blokády uvolnit.
Diagnostika i léčba závisí na znalosti anatomie a palpační (dotekové) schopnosti terapeuta, který vnímá rychlost, amplitudu, symetrii a kvalitu kraniosakrálního pohybu a jeho šíření po celém těle.
Průběh ošetření:
Ošetření se provádí na lehátku, v pohodlném oblečení, většinou v poloze na zádech. Terapeut jemným dotykem, nepřesahujícím tlak 5 g, vyšetří oblasti tohoto systému a následně podpoří uvolnění diagnostikovaných restrikcí a zjištěných blokád. Organismus v důsledku tohoto jemného zásahu aktivuje své přirozené samoléčebné mechanismy a ošetřenému klientovi se tak navrací rovnováha v rámci tělesných procesů, přirozené zdraví a fyzická a psychická pohoda.
Klient během této péče vnímá jemné doteky na hlavě a těle provázené různými vjemy, kterými mohou být například motorické uvolnění svalového napětí, vnímání změny teplot, proudění energie, někdo vnímá barvy, jiné subjektivní pocity, prožitky. Proces uvolnění a následné harmonizace může doznívat i několik hodin (až dnů) pro provedeném ošetření. V tomto období je proto vhodné naslouchat svému tělu a vědomě podpořit probíhající proces volnějším režimem a dostatkem tekutin.
Četnost ošetření:
Ošetření trvá cca 45 – 60 minut.
Četnost ošetření je individuální (3x až 10x), doba mezi ošetřeními 1 až 3 týdny.
Kdy se rozhodnout pro kraniosakrální terapii?
-
posílení imunity
- bolesti zad a šíje, hlavy, únava
- migrény
- stres, poruchy spánku, rekonvalescence
- hyperaktivita, autismus
- poruchy centrálního nervového systému
- závratě, poruchy rovnováhy
- hyperaktivita, poruchy učení
- nespavost, výhřez ploténky
- hormonální poruchy
- tinitus, oční potíže
- poruchy učení a koncentrace
Kdy není kraniosakrální terapie vhodná?
- akutní nitrolebeční krvácení
- infekční nemoci
- akutních záněty
- nedávné zlomeniny lebečních kostí